Zajímává vás, jak to chodí na treku do Everest Base Campu? 18 dní jste v podstatě odříznutí od civilizace, každým dnem absolvujete další pěší etapu a modlíte se, ať je na další lodži teplá voda a fungující WiFi. Jaký je režim na treku, co čekat a co naopak nečekat se dozvíte v tomto článku.

Dnem příletu do Lukly začíná putování do základního tábora Everestu a také nový životní rytmus. Režim dne je zcela odlišný, než náš běžný v Evropě a pokud jste nikdy žádný delší trek nešli, může vás překvapit, kolik času najednou máte – na vlastní myšlenky, pozorování a vnímání přírody kolem sebe a vlastně i na celkový mentální odpočinek, kvůli kterému sem většina z vás jezdí – „vyzenovat se“. 

A teď ta horší část – na rovinu – moc komfortní to nebude. Nepál je jednou z nejchudších zemí světa a žádný luxus na treku tak čekat nemůžeme. Teplá voda a sprcha je za odměnu (a za poplatek), ve vyšších výškách už ji kvůli riziku nastydnutí nedoporučuju vůbec. Organismus tu má za omezeného přístupu kyslíku dost práce se zachováním všech zásadních funkcí, proto se léčení rýmičky může protáhnout až do návratu do nižších poloh. Další zásadní téma: dostupnost signálu je v podstatě jen na začátku a na konci treku (dál od Namche Bazaar už signál slábne, až postupně není vůbec), WiFi připojení je dostupné skoro na všech lodžích (=skromné ubytování na treku), ale někdy také ne úplně spolehlivě. Každopádně na to, dát světu vědět, že jste neumřeli, to většinou stačí. 

Obvykle máme budíček 6:00–7:00, následuje snídaně v lodži, ve které jsme přenocovali. Balíme všechny věci, protože na většině míst spíme jen jednu noc. Dopouštíme hydrovaky, dobíjíme poslední procenta baterky (a taky sebe kofeinem) a vyrážíme na denní etapu. Nejčastěji odcházíme kolem 8:00, někdy i dřív. Může se to zdát jako brzký odchod, když jdeme průměrně jen 3-6 hodin denně, ale věřte mi, tento brzký start stojí za to. Počasí je v tuto dobu tak jasné, takže výhled na ty krásné himálajské hory, kvůli kterým jste urazili celou tu cestu, je neuvěřitelný! Jak se blíží poledne, zatahují se mraky a výhledy rychle mizí. Takže až budete ráno ležet v posteli, v teplém spacáčku, vzpomeňte si na panoramatické fotky, které tu visí v každé lodži a to vám pomůže vyskočit z postele! Většinu dní se jde dopoledne cca 3 hodiny, poté se udělá pauza na oběd (a čaj ve známé kombinaci „ginger-lemon-honey“) v některé z lodží po cestě. A po obědě se pokračuje dalších x hodin v závislosti na tom, v jaké části treku zrovna jsme nebo zda máme po obědě aklimatizační výstup „na lehko“. Tempo na treku je záměrně velmi pomalé, aby aklimatizace na vysokou nadmořskou výšku probíhala optimálně. Během dne se dělají pravidelné pauzy – jak na svačiny, tak samozřejmě i na focení. Obvyklý den na treku nám končí kolem 15 – 17. hodiny odpoledne, když dorazíme do cílové lodže.

Po příchodu se ubytujeme, odpočíváme, pijeme čaj a objednáváme večeři na konkrétní čas, zápisem objednávky do sešitu, což je tu standardní a ověřený nepálský systém. Někdy si dáme ještě krátký aklimatizační výšlap nebo průzkum vesnice, pokud je poblíž klášter, můžeme se zúčastnit púdži (buddhistický obřad). Před večeří je též čas na „horskou administrativu“, která zahrnuje: sušení a praní oblečení, vyndání spacáku z obalu, aby se hezky roztáhnul, než do něj večer zalezete, doplnění vody, nabíjení, sprcha a hlavně také pupeční šňůra s civilizací – Wi-Fi, která je většinou (stejně jako teplá sprcha a nabíjení) za poplatek.

Večeře bývá mezi 18:00–19:00. S trochou štěstí dostanete to, co jste si odpoledne objednali. 😀 Po ní děláme krátký „zdravotní check“ ve formě kontroly SpO₂ a sdílením, jak se kdo cítí. Následuje brífink k dalšímu dni = roztáhnu papírovou mapu oblasti a ukážu, kudy půjdeme, jaké nás čeká stoupání a klesání, kolik kilometrů, kde budeme obědvat, jaké bude počasí a v kolik zhruba dojdeme do dalšího cíle. Potom je prostor třeba na hraní her (nebuďte překvapeni, pokud se váš nepálský soutěživý průvodce bude chtít zapojit!), čtení knížek nebo třeba jen ticho a brzký spánek – chodí se brzy spát nejen z důvodu potřebné kvalitní  regenerace, ale i z toho důvodu, že je vytápěna jen hlavní společenská místnost / jídelna po čas večeře. Večerka tak bývá často už mezi 20:00 –21:00. Modlíme se za klidnou noc bez vytí místních psů a lapání po kyslíku, a ráno začíná celé kolečko nanovo.

V tomto duchu probíhá celý trek – pomalý rytmus, výhledy, spousta ginger-lemon-honey čaje a brzké zalezení do spacáku. Postupně si zvykáte na tempo hor, na prostor pro vlastní myšlenky a na umění přežít bez stálého připojení k internetu. Zjišťujete, že radost může být i v maličkostech – jako když se podaří dobít baterku telefonu na 50 % před večerkou. 🙂

Chcete si taky splnit sen, vidět Himaláje i nejvyšší horu světa? Mrkněte na detail zájezdu Nepál – trek do EBC.

Autorem textu je: Šárka Maťochová