Maroko a Jebel Toubkal na vlastní kůži!

Když se chcete na podzim nebo zjara hezky ohřát, napadá mě jedna destinace, které určitě litovat nebudete. Maroko. A když do Maroka, tak samozřejmě i na Jebel Toubkal. Nejvyšší horu Maroka, severní Afriky a celého arabského světa – 4 167 m.

Jak a za kolik se dostat z Prahy nebo Vídně do Maroka, se v průběhu roku liší. My jsme tentokrát využili spoj Vídeň–Agadir a odtud pokračovali mikrobusem až do výchozího bodu pro výstup – Imlilu. Považuje se za vstupní bránu do Vysokého Atlasu a jeho okolí si zahrálo i ve filmu Kundun Martina Scorseseho, který se tu natáčel v roce 1996. Tady nás čeká pěkné tradiční ubytování v místním guesthousu a vřelé přivítání místní specialitou. Marockou whisky. Ovšem bez kapky alkoholu. Jen silný, sladký čaj s mátou, nalévaný z výšky do malých skleniček. S tímhle uvítacím rituálem se v Maroku ještě párkrát potkáme.

Spánek je kratší, než by se nám líbilo, a hned po vydatné snídani už jsme na nohou. Procházíme vesnicí Aroumd nad Imlilem a za ní začínáme pozvolna stoupat vstříc Toubkalu. Naším dnešním cílem jsou chaty pod horou – konkrétně Refuge des Mouflons ve výšce 3 207 m n. m. Výstup se nijak nesnažíme uspěchat. Čeká nás výrazná změna nadmořské výšky, takže záměrně volíme klidné tempo. Cestu nám zpříjemňují zastávky na čerstvě lisovanou pomerančovou šťávu a kávu z ve vesnici Sidi Chamarouch. Takovou zastávku si necháme líbit. Někteří dokonce zapomenout, že měli vlastně chuť na točenou vychlazenou Plzeň. :-)

Po přibližně šesti hodinách docházíme na chatu a relaxujeme. Ochutnáváme tradiční marocké jídlo tajine, které se tu připravuje snad na tisíc způsobů. Název přitom označuje nejen samotné jídlo, ale i typickou nádobu s kuželovitou pokličkou, ve které se pomalu dusí maso, zelenina a koření. Čeká nás brzká večerka, protože kvůli změnám počasí vyrážíme na vrchol už zítra. Jinak je dobré nechat si na aklimatizaci ještě jeden den navíc a podle podmínek a domluvy s průvodcem ho využít k výšlapu do okolí, třeba do sedla Tizi Afella nebo na některý z vrcholků. Přestože máme na chatě ještě jednu noc a nemusíme dnes sestoupit až do Imlilu, vycházíme už v pět ráno. Ještě za tmy, jen se světýlky čelovek. Proč tak brzy, poznáme až cestou zpátky. Při pohledu na některé kamenité úseky si říkáme, že směrem nahoru bylo možná lepší je nevidět. Jdeme hezky stabilním a záměrně pomalým tempem. Cestou potkáváme další Češku z jiné skupiny, která se k nám nakonec připojuje. Já mám štěstí, že jsem díky vysokohorskému treku z minulého týdne v Alpách aklimatizovaná poměrně dobře (jinak rozhodně nepatřím k těm, který mají k aklimatizaci dobré genetické dispozice). Zbylé osazenstvo se však s řidším vzduchem teprve sžívá a trochu víc funí. Po čtyřech hodinách a necelých tisíci výškových metrech jsme ale nakonec všichni na vrcholu.

Po vrcholových fotkách a svačině nám tak nějak otrne. Když tedy navrhnu, že bychom si dnes mohli dát ještě druhý vrchol – Toubkal Western Peak (4 018 m) – polovina skupiny nadšeně přijímá další výzvu. Druhá polovina s místním průvodcem sestupuje dolů. Západní vrchol Toubkalu je hodně kamenitý a jeho posledních pár výškových metrů tvoří pěkný pahorek, na kterém se využijí všechny končetiny. Druhá čtyřtisícovka do sbírky nám tedy nedá úplně nic zadarmo.

Všichni se v pořádku potkáváme na chatě u další varianty tajine, odpočíváme a užíváme si teplou sprchu. Takže tady na chatě živořit určitě nebudete. 😊 Spíme v pokojích po dvou až čtyřech. Ty jsou za příplatek, jinak lze přespat i ve větší společné noclehárně typu „lager“ jako mnozí znáte z alpských chat. Během našeho pobytu je elektřina zapnutá od 18 do 22 hodin, takže na nabíjení telefonů a čelovek je dobré myslet včas.

Po sestupu máme v Imlilu ještě další den na průzkum místních berberských vesnic. Jdeme okruh po okolních horách a procházíme opravdu překvapivě pestrou krajinou. Balvany, borovicový les, sady jabloní a vlašských ořechů, liduprázdné vesnice i energické centrum Imlilu. Nakupujeme oříšky, arganový olej a náramky a den zakončujeme v kavárně. Po kamenitých svazích Toubkalu je tenhle závan civilizace příjemnou změnou, takže si všichni dopřáváme „západní“ americano nebo cappuccino. Program nás dál zavede k vodopádům Ouzoud a do pouště Agafay. Ta je kamenitá, takže klasické písečné duny tu nečekejte. I tak má ale svoje kouzlo, obzvlášť při západu slunce (který jsme málem nestihli, ale těm nejrychlejším se ho podařilo vyfotit pěkně).

Den zakončujeme ubytováním v krásném riadu v Marrákeši a další den se věnujeme kultuře a nákupům. Riad je tradiční dům s vnitřním nádvořím, často se zahradou nebo malým bazénkem. Za nenápadnými dveřmi v rušné uličce se tak může schovávat překvapivě klidné a krásné místo. Pokud máte na Marrákeš podobně jako my jeden den, nabízí se k návštěvě několik hlavních "highlights": zdobená historická náboženská škola  - medresa Ben Youssef, palác Bahia,  a pro chvíli klidu zahrada Le Jardin Secret přímo v medině nebo zahrady Majorelle – sice trochu dál od centra, ale díky všudypřítomným a hlavně levným taxíkům se tam dostanete snadno. Mezi návštěvami se můžete proplétat uličkami a súky, tedy místními tržišti. Jen si nechte trochu času i na bloudění. Tady se z plánované krátké procházky snadno stane půldenní program. Večer si vyhraďte pro náměstí Jemaa el-Fna. Stánky s občerstvením, restaurace, hudba, ruch a spousta vůní. Živo je tu dlouho do noci. Najíst se můžete přímo u stánků nebo si sednout na některou z okolních teras a celé to hemžení pozorovat trochu z nadhledu. A nakonec samozřejmě nákupy. Arganovému oleji se totiž přezdívá marocké zlato a na vlasy a pleť je to příjemný suvenýr – snad ani jedna z žen neodletěla domů bez něj. Jen je dobré rozlišovat olej kosmetický a potravinářský, ať si domů přivezete ten, který opravdu chcete. Pokud vám v zavazadle ještě zbývá místo, výběr je tu veliký: z koženého zboží někteří kupují tradiční pantofle babouches, tašky nebo peněženky. Z koření třeba ras el hanout. Jde o směs koření, ale její složení není pevně dané, takže u každého prodejce může vonět a chutnat trochu jinak, obsahuje snad 30 různých druhů koření. Oblíbený je také římský kmín nebo šafrán. Mají tu krásnou keramiku a nádobí: pestrobarevné misky, talíře nebo hliněná nádoba na tajine. Potom ručně tkané berberské koberce s originálními vzory. To už je tedy suvenýr, kvůli kterému možná budete řešit větší zavazadlo. Kosmetika - kromě arganového oleje také tradiční černé mýdlo nebo rhassoul, marocký jíl používaný na pleť a vlasy, a modrý prášek "nila" který se prodává pro tradiční kosmetické rituály v hammamu s příslibem rozjasnění pleti.

A jestli vás nakupování neláká, dejte si ještě jeden čaj s mátou a chvíli jen pozorujte dění kolem. Přesně tak jsme se s Marrákeší loučili i my, než jsme vyrazili do Agadiru na zpáteční let domů. Po dnech v horách i ruchu měst bylo příjemné na chvíli nikam nespěchat a nechat všechny zážitky trochu dosednout. Z Maroka si totiž nevezeme jen oříšky a arganový olej, ale hlavně vzpomínky – na kamenité svahy Toubkalu, berberskou pohostinnost a sladký čaj, na který je tu vždycky čas. Pokud chcete podobné zážitky mít i vy, neváhejte a mrkněte rovnou na termíny Maroka v příštím roce!